Turnaj O pohár hejtmana - ohlasy trenéra a hráčů

B r n o – Průměr devět gólů na zápas, spousta dramatických bitev a navrch vítězství Zbrojovky. Víkendový turnaj O pohár hejtmana Jihomoravského kraje měl od začátku do konce ideální scénář.

Zbrojovka projela turnajem systémem start-cíl, nezaváhala ani jednou. Korunkou byla finálová výhra 5:2 nad Olomoucí. „Výsledkově se mi turnaj hodnotí samozřejmě dobře. První místo hovoří jasně. V herních dovednostech ale máme stále spoustu rezerv, nemůžeme se po výhře uspokojit. To bychom se v budoucnu mohli nepěkně divit. Turnaj nám ukázal, že jsme na dobré cestě, a zároveň odhalil i slabiny, na kterých musíme pracovat,“ hodnotil po turnaji trenér Pavel Šustr.

Jeho svěřenci předvedli v pěti utkáních pohledný fotbal, nastříleli nejvíce branek (spolu s Baníkem) a nejméně jich inkasovali. „Ve finále jsme viděli zprvu taktickou bitvu, což je logické. Kluci chtějí vyhrát, nehodlají udělat chybu. V průběhu utkání se ale hra otevřela, napadaly tam góly, hrálo se nahoru a dolů, mělo to spád,“ pokračoval trenér a někdejší fotbalista Zbrojovky.

Ten se mohl v turnaji spolehnout na služby smrtelně nebezpečné dvojice Zikl – Rusek, oba pro tuto sezonu patří do týmu U17, věkem ale spadají právě do „šestnáctky“. „Nebylo to pro ně jednoduché, museli si zvyknout na styl, jakým hrajeme. Ale jsou to inteligentní kluci, silově dobře vybavení, zapracovali se a jejich kvalita byla znát, stali se nejlepšími střelci turnaje.“

Martin Zikl se prosadil až do finále v každém utkání dvakrát, v závěrečném klání jej zastoupili jiní. „Bylo vidět, že soupeř Martina dobře znal, z reprezentace i vzájemných zápasů. Tým se s tím ale vyrovnal, zastoupili jej jiní a toho si cením. Olomouc je velký rival, kluci si dokázali, že je mohou porážet. Důležité ale samozřejmě bude zvládat s nimi zápasy i na velkém hřišti,“ vzhlíží už Šustr k jarním bojům.

Oproti loňskému ročníku padalo mnohem víc branek, hrál se rychlejší fotbal. „Hledali jsme po Brně halu s tímto povrchem, pro hráče je šetrnější a je i rychlejší. Navíc hráči ročníku 1999 jsou velmi dobře technicky vybaveni, při mikrosituacích v hale je to důležité. S přidáním patřičné dávky tvrdosti a nasazení v osobních soubojích naše fotbalovost vynikla a zápasy jsme zvládali, čímž jsme splnili základní cíl,“ zakončil Šustr.

Ohlasy hráčů po vítězství

Prostor pro vyjádření by si po turnaji za své výkony zasloužili všichni zúčastnění, my jsme si nakonec vybrali různorodou pětici hráčů. Střelci Zikl a Rusek pomáhali týmu góly a napadáním, Filipové Holman a Krula se rvali o každý míč a Dominik Blažík patřil k jakýmsi dirigentům brněnského souboru, ani na vteřinu se nezastavil.

Martin Zikl: „V kabině to ze začátku nebylo jednoduché, ale postupně se to dostávalo do normálu, poznávali jsme se a na konci už to bylo super. Nejvíce si z těch osmi branek cením gólu proti Teplicím na 3:2. Zápas byl zamotaný, nerozhodný, dost nás to vysvobodilo. Ve finále se Sigmou už soupeř věděl, co od nás čekat, bylo to hodně těžké, ale zvládli jsme to.“

Antonín Rusek: „S hráči Olomouce se známe dobře, ze soutěže i reprezentace. Máme kamarádské vztahy. Je to de facto náš hlavní konkurent na Moravě, měli jsme s nimi poslední dobou zápornou bilanci, jsem rád, že se ji povedlo trochu vylepšit. Věřit jsem začal po gólu na 4:2, do konce chybělo málo a už jsem tušil, že je to v naší moci.“

Filip Holman: „Z první branky ve finále jsem měl velkou radost, do té doby se mi střelecky nedařilo. Zvedlo mi to sebevědomí, bohužel jsem pak obdržel žlutou kartu a už nehrál. Došlo tam k souboji, soupeř mne chytil zezadu a já jej v emocích objal taky, hodili jsme se na zem. V úspěch jsem věřil celou dobu, i když jsme vedli jen 3:2, šlo znát, že jsme už tou dobou lepší.“

Filip Krula: „Nejvíce se mi na turnaji líbil zápas s Teplicemi, celý tým hrál dobře. Osobně mi hodně sedla Slavia, dařilo se mi a dal jsem i gól, nakonec jediný na turnaji. Do Brna jsem přišel ze Znojma a je to tady super, dobrá parta, tréninky, všechno.“

Dominik Blažík: „Ve finále jsme museli podstoupit hodně soubojů se silnými hráči soupeře, lehké to nebylo. Ale osobně mi nejtěžší přišel zápas se Žilinou, dobře rozehrávali a hráli skvěle pozičně. Mezi největší hecíře v našem týmu patří kapitán Laďa Krejčí, pak určitě gólman Mrázek a zařadit se tam asi můžu i já.“