Trenéři brněnské mládeže 6 - odpovídá Jiří Vorlický, kouč U12

B r n o - V našem seriálu rozhovorů s trenéry mládežnických výběrů Zbrojovky se nyní dostáváme do kategorie U12. Tu má na starost s kolegou Radomírem Talafou Jiří Vorlický.

Jak a kdy jste se dostal k trénování mládeže?
Mládež trénuji od svých šestnácti let. Bavilo mne po tréninku jít si zahrát s malými kluky. Vzhledem k častým zraněním jsem měl možnost učit se teorii, pozorovat trenéry a jejich styl a k tomu přidávat vlastní prožitky.

A co spojení s brněnským fotbalem během aktivní kariéry? V ní jste nakoukl i do první ligy, byť ne v dresu Brna.
Za éry Boby Brno jsem přijal nabídku Františka Harašty a po boku Marka Zúbka, Michala Kolomazníka či Vladimíra Chaloupky podepsal svou první profesionální smlouvu. Tehdy mi bylo sedmnáct roků a dostal jsem se nakrátko mezi velká jména brněnského fotbalu. V devatenácti jsem hrával druhou ligu v Poštorné, kde si mne vyhlédl nynější šéftrenér mládeže Luděk Zajíc a já přestupoval v době výprodeje hráčů Boby do ambiciózního klubu MUS Most. I přes dlouhé období provázené zdravotními problémy se mi podařilo po dvou letech vrátit k fotbalovému snu v podobě ligové soutěže, konkrétně se jednalo o půlroční hostování v Drnovicích. Poté ovšem došlo ke sporu s Mostem a mohl jsem hrát jen jako amatér. Po více než roce rozhodla arbitážní komise v můj prospěch, bohužel Drnovice již neexistovaly. Trenér Pivarník a ředitel Tulis si mne poté vyhlédli do Jihlavy, po půl roce zde jsem ale částečně ochrnul na pravou nohu a nuceně podstoupil operaci páteře. Následný přístup pana Tulise mi dodal energii a víru v evoluční hodnoty fotbalového prostředí. Nabídku na trénování mládeže v Jihlavě jsem tehdy nepřijal, ale přístup, kterého se mi dostalo, předávám dál. Prošel jsem i potom mnoha zajímavými kluby, dnes si v případě volné neděle jedu zahrát okresní přebor do Vilémovic.

Jako trenér mládeže jste se do Brna vrátil. Jak k tomu došlo?
Nabídka ze Zbrojovky přišla prostřednictvím Vladimíra Chaloupky, ale přiznávám, že jsem ji přijal až na základě zjištění přítomnosti pana Zajíce v klubu. Byla to pro mne záruka smysluplné činnosti, neboť jsem s ním měl možnost spolupracovat už dříve a poznat tak jeho lidské kvality.

Váš tým se často zúčastní různých turnajů, je těžké kluky namotivovat na turnajový systém, nebo to naopak jde samo? Viz například poslední Brno cup, kde se výkony postupně zlepšovaly až do velkého „finále“.
S kolegou Radomírem Talafou nabízíme klukům poznávání vnitřní motivace, tudíž trenérský vnější vliv používáme výjimečně. Kluci znají vlastní dílčí cíle a neohlížejí se na ukazatel skóre. Úměrně jejich věku dochází přirozeně k výkonnostním odchýlením, což se stalo při Brno Cupu, kde si však zahráli všichni hráči širšího kádru.

A co turnaje v Německu? Mluvilo se o potenciálu spolupráce s některými kluby, platí to nadále?
Turnaje v Německu jsou pro nás přínosné, jedná se o konfrontaci s jinými styly a trendy. Spolupráce je nastavena hlavně díky manažerským schopnostem Vladimíra Chaloupky, nadále se prohlubuje.

Jaká je vaše trenérská filozofie v kostce?
"Nepřesvědčuj! Inspiruj!" Trenér je pouhým člověkem, stejně jako hráči. Hráči potřebují trenéra a trenér potřebuje hráče.

Jaká jsou specifika hráčů v kategoriích mladších žáků?
Obecně každá mládežnická kategorie má svá specifika, ta jsou však často vědomě či nevědomě opomíjena. Mládežnický sport by měl být podnětným prostředím zajišťujícím poznání všech principů hry, základním výsledkem mladších žáků má být radost ze hry a součinnost ve všech fázích herní činnosti jednotlivce. Toho lze docílit za předpokladu, že do zmíněné kategorie přicházejí děti s osvojenou technickou dovedností, mentální a pohybovou prostupností, uvolněností. Setkávám se bohužel spíše se stresovými vlivy a faktory, které vycházejí mimo jiné z nedostatečné komunikace a respektu mezi trenéry a rodiči.

Je problémem i systém soutěží?
Systém a struktura soutěží jsou probírány intenzivně od roku 2010, výsledek vidíte. V našich podmínkách neočekávám názorovou shodu, fotbalová hra potřebuje evoluci a moudré lidi. Evolucí již prochází a moudří lidé snad budou přibývat, s tím i hodnotné soutěže. Nějaké signály tu do budoucna jsou.

Lákalo by vás v další kariéře i něco jiného? Třeba trénink mužů? Nebo máte nějaké jiné vysněné fotbalové povolání?
Mužské kategorie jsem trénoval již ve svých čtyřiadvaceti letech od divize po okresní přebor. Po skončení dráhy profesionálního hráče jsem začal vnímat životní realitu, za své sny i cíle považuji cestu. Přijímám výzvy bez závislosti na fotbalové oblasti.

Co vše stíháte kromě trénování mládeže v Brně?
Lektorsky se podílím na vzdělávání trenérů, mimo Zbrojovky trénuji krajské výběry, působím v globálním tréninkovém programu Coerver a jako jednatel - kouč v projektu ŽIJEME HROU (více o projektu přineseme v samostatném článku - pozn. red).

Ve Zbrojovce nalezneme i dva hráče s vaším jménem, je to součást rodiny?
Ano, jsou to synové (starší hraje v kategorii U15, mladší nastřílel 50 gólů v kategorii U12 a zahrál si i ve vyšší kategorii - pozn. red.)

Díky za rozhovor a ať se daří.