Trenéři brněnské mládeže 5 - Odpovídá Martin Janás, kouč U13

B r n o - V našem seriálu o trenérech brněnské mládeže se nyní přesouváme ke kategorii U13 - mladším žákům. Zde třímají trenérské žezlo Martin Janás a Filip Duroň, první jmenovaný se představuje v následujícím rozhovoru.

Jak byste v krátkosti shrnul podzimní část sezony?
Během podzimní části sezony hráči opět udělali velký pokrok. Odehráli jsme spoustu kvalitních utkání a turnajů, která prověřila jejich schopnosti. Na druhou stranu se nám ukázaly i věci, na kterých je třeba dále pracovat. Určitě nás potěšilo, jak se hráči prezentovali i na velkém hřišti v jedenácti hráčích třeba na turnaji v Praze. Tam jsme se potkali se Spartou, dvakrát s Norimberkem, s Žilinou. Na turnaji o halového přeborníka republiky nás zase po dobrých výkonech dělil krůček od vítězství v turnaji.

Mezi výhrami je i jedna remíza s Hodonínem. Byl to tak silný soupeř, nebo se spíše jednalo o klasický smolný zápas, kdy se pár špatných faktorů sejde a zapříčiní podobný výsledek?
Hodonín byl určitě kvalitní soupeř, ale výsledek utkání bych nechtěl hodnotit, protože to není v kategorii U13 rozhodující. Měli jsme ten týden dost náročný – v úterý mistrák s Vyškovem, ve středu byli někteří hráči na krajském výběru a ve čtvrtek, kdy jsme hráli s Hodonínem, jsme uvolnili několik hráčů na městský výběr. Ale hlavní příčinou bylo, že jsme nehráli dobře.

Co formát soutěže? Je podle vás vyhovující, nebo se jedná o přílišné množství snadných zápasů a bylo by lepší se střetávat na vyšší úrovni?
Záleží na tom, co v utkání sledujeme, na co zaměřujeme pozornost. Nemůžeme úroveň hodnotit pouze z výsledků, protože i ve zdánlivě lehčích utkáních se mohou hráči mnohé naučit. Ale určitě souhlasím s tím, aby se úroveň soutěží více vyvážila. Větší počet lehčích utkání v soutěži trochu kompenzují přípravná utkání a turnaje s těžšími soupeři, která v průběhu sezony domlouváme. Když si pak všechny akce spočítáte, je z toho dost náročný program.

Jaká je vaše trenérská filozofie?
Držím se toho, proč jsem sám fotbal vůbec hrál - mít radost ze hry samotné. K tomu se snažíme vytvářet hráčům prostředí. Klukům říkám, že ne já nebo někdo jiný, ale sama hra jim ukáže, co je důležité a co je třeba udělat pro další posun. Aby proces výchovy byl co nejvíce efektivní, mělo by být v rovnováze: učení se – radost – výkon.

Všiml jsem si, že se snažíte hráče co nejvíce zapojit i do diskusí o hře, taktice atd. Je to už delší praxe, nebo jste s tím přišli letos?
Řekl bych, že přístup k hráčům se vyvíjí v závislosti na sebevzdělávání, což je nikdy nekončící proces. Již delší dobu zastávám názor, že je důležitá vnitřní motivace hráčů a zodpovědnost za to, co se naučí, je na nich. My trenéři jsme zodpovědní za prostředí, které hráčům vytvoříme. Z toho se odvíjí naše komunikace s hráči. V podstatě jsou to sami hráči, kteří si určí, co by se chtěli naučit a jak by chtěli hrát a my s kolegou jsme jim v případě potřeby nápomocni. Pracujeme na tomto přístupu s ročníkem 2001 druhý rok a můžu říci, že kluci dělají velké pokroky. Díky tomu právě rozvíjíme vnitřní motivaci a zodpovědnost. Příkladem je poslední halový turnaj Brno Cup (7. 12.), kde jsme měli dvě mužstva. Turnaj proběhl tak, že jsme hráčům ráno rozdali dresy a po turnaji je zase vybrali. Vše co bylo mezi tím, jako rozdělení do mužstev, příprava na utkání, střídání během utkání, být včas připraven na začátek utkání, chování během turnaje a další si řídili hráči sami. Výsledkem pro nás trenéry bylo, že kluci vše zvládli, a výsledkem pro kluky bylo, že skončili první a druzí v dobré konkurenci.

Co vaše fotbalová minulost a současnost? Hrajete někde aktivně? A máte kromě trenéřiny ještě nějakou jinou práci či koníček?
V dorostu jsem nastupoval dva roky ve Zbrojovce. Poté jsem hrával krajské soutěže dospělých, ale postupem času jsem přešel od fotbalu k futsalu, který hraji doposud. Mimo trénování ve Zbrojovce hlavně učím na ZŠ Měšťanská, kde má Zbrojovka sportovní třídy. V jedné z nich, konkrétně v 7. C, jsem třídní učitel. Vzhledem k náročnosti trenérského povolání se již všechny ostatní koníčky snažíme pěstovat společně s rodinou.

A co studium na FSpS? Učil vás Karel Večeřa?
Dá se říci, že díky panu Večeřovi mohu trénovat fotbal. Po nástupu na FSpS jsem si musel zvolit specializaci a jelikož nebyl ve výběru fotbal, volba padla na volejbal, který jsem také chvilku hrával. Když jsem postoupil do druhého ročníku, tak pan Večeřa zajistil i vzdělávání fotbalových trenérů a umožnil mi přestup, za což mu děkuji. Přes fakultu jsem si udělal A licenci a na povinné praxi ve Zbrojovce mě oslovil trenér Kolouch, zda bych nechtěl dělat asistenta u žáků. Tuto nabídku jsem před devíti roky rád přijal.

Jaké hráčské individuality byste nejvíce vyzdvihl?
Osobně nerad hráče hodnotím. Můj názor je, že pokud budeme hráčům příliš dávat najevo, že jsou dobří, tak je to může negativně ovlivnit. Stejně tak je to s kritikou. Každopádně v kategorii U13 je celá řada hráčů, kteří pokud budou mít trpělivost na sobě pracovat, tak z nich mohou vyrůst dobří hráči. Důležitá je zde zdravá podpora rodičů.

Jaké je největší úskalí kategorie U13?
Jestliže se hráči něco učí, na něco zaměřují pozornost, je důležité, aby se nenechali ovlivnit vnějšími podmínkami. Ptám se jich, do jaké míry se při učení chceme nechat ovlivnit kvalitou soupeře, výsledkem utkání a podobně. A to se nám zatím ne vždy daří.

A co vaše budoucnost u Zbrojovky? Budete se po sezoně posouvat s týmem o kategorie výš, jak se většinou děje? Nebo se to řeší až operativně po sezoně?
Na jednu stranu bych se s hráči rád posunul do kategorie U14 na velké hřiště, na stranu druhou by to byl třetí rok u ročníku 2001 a je třeba zvážit přínos pro obě strany. Ale to je spíš otázka pro pana Zajíce a pana Šustra, kteří naši práci sledují s odstupem a mohou to tak lépe vyhodnotit. Rozhodnutí, kdo z trenérů bude u jaké kategorie, probíhá v průběhu jarní části sezony. Je tedy dostatek času dokončit stávající práci a připravit se na přebíraný ročník.

Díky za rozhovor a ať se daří!