Trenéři brněnské mládeže 1 - Odpovídá Radovan Mlaskač, kouč sedmnáctky

B r n o - Radovan Mlaskač je jedním z těch, bez kterých by fotbal v Brně nemohl fungovat. Aktuálně trénuje mladší dorost (U17), mužstvo má za sebou pět odehraných kol a je páté. A trenér Mlaskač se stal prvním z mládežnických koučů, které jsme se rozhodli ve velkém podzimním seriálu vyzpovídat.

Jak byste hodnotil přípravu na sezonu?
Odehráli jsme deset náročných zápasů, snažili jsme se opět o výběr soupeřů, se kterými se v lize až tak často nepotkáme. V rámci přípravy jsme odehráli i utkání Memoriálu Vlastimila Marečka, ten turnaj bude nadále pokračovat. Postupem do další fáze se nám zase otevírá možnost zajímavé konfrontace s týmy z jiných ligových soutěží.

Jak se obměnil kádr loňské šestnáctky, který se i s vámi posunul o kategorii výš?
Nějaké změny proběhly, do přípravy jsme zapojili řadu nadějných hráčů z regionu na zkoušku. Z toho vykrystalizoval konečný kádr, složený povětšinou z odchovanců, do něj jsme doplnili některé mladší hráče, jako jsou Knos, Blažek nebo Šustr. Domluvili jsme se, že není třeba je nechat v šestnácte, takto získají rok a o kategorii níž mohou samozřejmě vypomáhat.

Už se po pár odehraných kolech rýsují opory mužstva?
Vesměs se jedná o reprezentanty. Máme skvělé brankáře Záleského a Flodera, oba bývají v nominaci, naposledy odjel na turnaj sedmnáctky i obránce Zukal a pravidelným reprezentantem je také Jakeš, naše střelecká opora.

Jeho střelecká forma zatím vypadá famózně – trefil se už jedenáctkrát.
Daří se mu, dostává se do formy po zranění zánártní kůstky. Patří k ose mužstva.

Na jaře se v mužstvu objevili bratři Bedryové, vydobyli si místo v mužstvu?
Ano, oba pravidelně hrají i na podzim. Jsou až od Ostravy, musíme jim zajistit ubytování, neboť studují v Brně na Botanické. V areálu Tréninkového centra mládeže takovou možnost máme, což je pro nás oproti minulým rokům milým bonusem.

Stále platí to, co jsme si řekli v zimě? Že rozvoj hráčů řadíte výš než výsledky?
Stále, stále. Pro nás je důležitý herní rozvoj hráčů. Je jasné, že chceme v zápasech uspět, i to je důležité – hráč musí umět vyhrávat, musí chtít vyhrávat, bez toho to nejde. Ale nikdy nepodřídíme taktiku úspěchu. Nemůžeme v mládeži hrát na 0:0. My musíme vychovat individualitu hráče, ne defenzivní odkopávací typ.

Jak celkově hodnotíte stav mládeže v Brně?
Zatím jen pozitivně. Je vidět, že nastartovaný trend je dobrý, registrujeme posun ve všem. Talenti jsou, vždycky budou, a když se podaří je vychovat, nemusíme se bát. Prioritou pro nás je, že už houfně neodcházejí. Stále opakuji, že pokud z každého ročníku vychováme jednoho až dva hráče pro áčko, nedělali jsme to nadarmo. Snem by bylo třeba pět. Nesmíme ale ustrnout, je třeba pořád hledat kluky, zkoušet je. Ten věk šestnácti, sedmnácti let je hodně citlivý, někdo v mládeži najednou vyletí nahoru, vyroste, získá sílu. A samozřejmě to platí i opačně – obrovský talent ten přechod nezvládne. V uvozovkách úmrtnost je ve fotbale vysoká. Znám spoustu bývalých reprezentantů, kteří už dnes nehrají, a naopak – z hráče, který byl průměrný, se vyklube ligový fotbalista.

Je pro vás práce s mládeží složitější i v tom, že moderní doba nabízí mnohé jiné možnosti?
Bohužel je to tak. Spousta hráčů si myslí, že to s talentem půjde samo. Nedávají tomu všechno. Přitom mají třeba oproti nám velkou výhodu v rozdělení do kategorií. My v patnácti hráli proti devatenáctiletým. Jezdívali jsme na kole až ze Žebětína, naši ani auto neměli, zatímco dnešní mládež vozí rodiče auty. I v tom je rozdíl, hráči jsou někdy tak trochu mamánci. Nemusí nic moc řešit a nabízí se jim tolik lákadel – spousta nových sportů, zábava, internet. My hráli v létě fotbal a v zimě hokej, protože nic jiného často nebylo.

Naopak by vám ale mohly pomoci pozitivní příklady – hráči, kteří se do áčka dostali.
Takovéto motivace využíváme. Naposledy se to povedlo třeba Vaškovi Hladkému. Hráči mají příklady rádi, nepamatují si třeba starší Zbrojováky, co tu hrávali před lety, ale tohle vidí. Je tam jasný signál, že kdo vydrží a bude na sobě dřít, má šanci. Chce to trpělivost, promrhaných talentů bylo vždycky dost. Je to klišé, ale nestačí tomu dávat sto procent, musí to být sto dvacet.

Díky za rozhovor a ať se daří.