Jsem rád, že mohu do Turecka s týmem, říká Přerovský
V březnu oslaví jednadvacáté narozeniny, přesto už toho v kariéře stihl relativně dost. Pravidelně osciluje na pomezí juniorky a prvního týmu, přičemž to tentokrát vypadá, že by se mohl definitivně usadit v "áčku". Daniel Přerovský v to rozhodně věří a krůček po krůčku se blíží svému snu.
Již předloni odehrál za Zbrojovku v první lize osm zápasů, letos na podzim pak přidal dalších sedm, jeden z nich dokonce celý. A jeden také rozhodl – domácí duel proti mistrovi z Liberce, do kterého naskočil jako žolík, a to brankou v nastaveném čase (2:1). „Byl to v mé dosavadní kariéře asi nejdůležitější gól. Když si na to vzpomenu, běhá mi mráz po zádech,“ komentuje tento moment.
Za juniorku se trefil čtyřikrát, jakožto ofenzivní hráč má střílení branek v popisu práce. „Mou pozicí je spíše krajní záloha, ale za áčko chodím na hřiště třeba jako útočník na závěry zápasů. Díky stylu, jaký Zbrojovka hraje, to jsou posty vlastně docela podobné, hodně ofenzivní, takže s tím problém nemám. A zároveň se tím zvyšuje moje šance hrát, když je v útoku třeba přetlak,“ naznačuje, že mu role univerzála vyhovuje. A vzhledem k tomu, že Zbrojovka ulovila srbského útočníka Markoviće, jsou slova o konkurenci v útočných řadách na místě.
Pro Přerovského není letošní příprava s prvním mužstvem premiérou. „Už jsem jednou absolvoval i herní soustředění, shodou okolností také v Turecku, takže trochu vím, co čekat,“ vysvětluje hráč, který na podobném soustředění nebude chybět ani letos. „Těším se do tepla a jsem samozřejmě rád, že mohu letět. Je to další krůček k tomu, abych se usadil v sestavě, což je mým snem,“ netají spokojenost.
Spolu s ním letí do Turecka i Hladký či Traoré, vzhledem ke zranění Falla přibyl také Tomáš Kunc. Všechno to jsou junioři. „Věřím, že i pro ostatní kluky to je motivace, vidí, že ta cesta je možná, jen musí pracovat a doufat v šanci,“ vzkazuje Přerovský.
Kromě zmíněné čtveřice dostala v přípravě možnost se ukázat mezi muži i řada dalších hráčů úspěšné juniorky – Kršák, Zezula, Matyska, Stehlík, Varaďa či Lapeš. A nevedli si špatně. „Vždycky je dobré, když se mužstvo může spolehnout na vlastní odchovance, protože hotový hráč je pochopitelně drahý a navíc je to vždycky risk. Pro Brno je práce s mládeží plusem," pokračuje. Za pravdu mu dávají hlasy, které hodnotí první ze dvou utkání s Trenčínem (hrála mladší sestava) jako poměrně svižnou a vydařenou podívanou.
Zimní příprava jako taková Přerovskému problémy nedělá. „Nemám jich za sebou zase tolik, ale zvykl jsem si. Hodně jsme makali, teď nás čeká už více taktiky a herních situací, navíc na přírodní trávě, což je vždycky lepší. Na umělce je třeba si dávat pozor. Na druhou stranu můžeme být rádi, že to máme jen v zimě, v Rusku na tom hrají celou sezonu,“ podotýká hráč, kterému se také nevyhly zdravotní problémy. „Kvůli drobné viróze jsem vynechal utkání proti Baníku, ještě předtím jsem pár dní netrénoval kvůli zádům.“
Nevynechal ale duel se Slováckem, ve kterém vstřelil branku na konečných 2:0. „V tom utkání jsem se také cítil docela dobře, ale ono vyšlo celému týmu, soupeře jsme dostávali hodně pod tlak a věci nám vycházely tak, jak jsme chtěli. Já v ten den trénoval a trenér si pak ze mě dělal legraci, že budu trénovat před každým zápasem, abych pak hrál dobře,“ usmívá se Přerovský.
