Herně to nebylo ono, uvědomuje si uzdravený Lutonský

B r n o - Rozporuplné pocity zažíval v pátek při utkání se Slováckem Milan Lutonský. Byl jistě rád, že poprvé v letošní sezoně naskočil do soutěžního utkání, týmu se ovšem duel nevyvedl a Zbrojovka prohrála popáté v řadě.

Milane, nehrál jste od konce června, jak náročný byl návrat na hřiště?
Jsem v první řadě rád, že noha vydržela a nebolí, je to zahojené. Herně to ovšem nebylo zdaleka ono, výpadek je znát. Teď je před námi pauza, tu musím využít k tréninku a věřím, že se dostanu do formy.

K tomu by vám mohl napomoci i přípravný duel.
Zápas se Senicou bude důležitý hlavně pro tým. Mužstvo není v dobré situaci, takže věřím, že úspěch by nás mohl povzbudit. Musíme znovu nabýt herní sebevědomí. Pak nás čeká náročný duel na Dukle. Ta hrála minulou sezonu doma parádně, letos to nebylo ono, ale už se zase zvedli a nic jednoduchého to nebude. Nemůžeme ale prohrávat donekonečna.

Byl pro vás návrat náročnější i vzhledem k tomu, že mužstvo je v takové situaci?
Takhle to neberu, já jsem v první řadě rád, že už je to snad pryč. A po té dlouhé pauze by byl návrat těžký vždycky, rozhodně bych nehrál jako z partesu, i kdyby se mužstvu dařilo. Snad jen že by se ten můj výkon ztratil.

Začátek sezony jste sledoval z tribuny. Jak moc je pohled na hru odlišný?
Poměrně zásadně. Hlavní rozdíl je ve vnímání rychlosti. Na tribuně máte pocit, že hráč dole má na vše čas, rozehrát, zaútočit, vystřelit. Ale v reálu to tak není, tolik času nemáte a situace nenabízí řešení, které se zdánlivě nabízí při pohledu z tribuny.

Kdy jste si jako nucený divák uvědomil, že krize Zbrojovky je hlubšího rázu?
Šlo to postupně. Byl jsem samozřejmě na Spartě, kde kluci hráli dobře. Příbram jsem sledoval jen na onlajnech, potom doma s Libercem už opět naživo. Mužstvo mělo šance a výkon také nebyl zlý, v Ostravě už to ale nebylo ono. Čím dál víc jsem si přál pomoci na hřišti a být u toho, moci třeba něco změnit. Jako divák jste bezmocný.

Jak z aktuální situace podle vás ven?
Já mohu udělat jediné - trénovat, abych se vrátil do formy a byl platný týmu. Některé změny neovlivním, nevíme, jestli k něčemu dojde. My musíme trénovat, využít tu pauzu a dobře se připravit.

Ve Zbrojovce už letos řada hráčů otestovala různé posty, troufl byste si i vy na změnu? Kdy naposledy jste nastoupil jinde než na levém krají zálohy?
Je pravda, že od juniorky jsem jinde nehrál. Tehdy jsem párkrát vypomohl na levém beku, v dnešním pojetí fotbalu ten rozdíl není tak markantní. V národním mužstvu do 21 let jsem naskočil i na pravé straně, nalevo jsem ale každopádně nejjistější.

Nakousl jste reprezentaci - aktuálně jste mezi náhradníky pro další soustředění. Je to pro vás signál toho, že kouč o vás ví a registruje vaše uzdravení?
Vnímám to tak, s koučem jsem zdravotní stav konzultoval. Přišel jsem vinou dvou různých zranění o dvě soustředění, ale když budu podávat dobré výkony, tak snad ještě nějaká pozvánka přijde. I teď asi pan Dovalil ví, že bych nebyl až tak platný, prospěje mi víc trénink. Problémy se navalily, vždycky jsem si říkal, že už jsem si to snad vybral, a ono nic. Na zranění už radši nemyslím, i tak jich za necelý rok bylo dost. Vím, že to neovlivním.

Platí i v případě dlouhé nucené absence rčení, že všechno zlé je pro něco dobré? Konkrétně že jste si třeba našel čas na koníčky, ke kterým se v sezoně nedostanete.
Já byl bohužel limitován sádrou a berlemi. Moc možností, co dělat, nebylo. V té chvíli nečinnosti jsem si uvědomil, jak mám fotbal rád a co pro mě znamená být na hřišti.

Díky za rozhovor a ať se daří.