Antonín Růsek po utkání na Žižkově

P r a h a - Devatenáctiletý útočník Antonín Růsek si po gólové nahrávce z minulého utkání připsal v neděli na Žižkově i gól. Nakonec to ale bohužel bodový zisk neznamenalo, v konečném součtu totiž Brňané podlehli 2:3.

Vše přitom právě díky Tondovi odstartovalo parádně - ve 14. minutě šla Zbrojovka do vedení. "Přetažený centr, myslím od Křižáka, dobral Štepa a našel mě opravdu přesným a dokonalým centrem. To byla pozice, ze které by měl padnout gól, naštěstí se to podařilo. Nechci říct lehká situace, ale určitě stoprocentně gólová," popisoval Růsek svou druhou branku v dresu Zbrojovky.

Při gólové oslavě to pak chvilku vypadalo, že devatenáctiletý útočník neví, kam běžet slavit. "Rozběhl jsem se na stranu, ale v tu chvíli mi došlo, že tam vlastně nikdo není a že naši fanoušci jsou jinde. V té euforii mi to vypadlo, naštěstí jsem pak už běžel tam, kam se má a kde to naši fanoušci lépe ocení," pousmál se Růsek. "V zápase byli hodně slyšet, za což jim patří díky. Mrzí mě, že to nakonec nedopadlo tak, aby byli spokojení," zvážněl vzápětí.

Po jeho gólu totiž přišla kritická pasáž hry, v níž Žižkov skóre otočil. "Ani s odstupem mi to hlava nebere. Vedli jsme, měli jsme se zklidnit a přidat druhý gól. Místo toho jsme nehráli důsledně do obrany a za chvilku to bylo 1:2," kroutil hlavou Růsek. "Je to hrozné tím spíš, že týmy před námi pořád sbírají body. Po takovém zápase člověk nemůže usnout, hlavou se mu honí všelijaké myšlenky. Je to ale na nás, každý musíme začít u sebe a je potřeba to nastartovat tak, aby nám soupeři už neodskočili. Z tohoto pohledu je hrozně důležitý páteční zápas s Českými Budějovicemi," připomněl Tonda duel s doposud stoprocentními Jihočechy.

V týdnu před ním se bude tradičně prát o místo v sestavě s parťákem a kamarádem Martinem Ziklem. Ten dostal po boku Lukáše Magery přednost ve Vlašimi, Růsek pak nastoupil s Chrudimí a na Žižkově. V prvním utkání si připsal asistenci, ve druhém už zmíněnou branku. "Trochu nás samozřejmě mrzí, že spolu jako kamarádi bojujeme o místo, ale tak to zkrátka je. Jednou hraje Martin, jednou já, nejdůležitější je ale tým," zdůraznil Růsek. "S Megym se nám hraje samozřejmě skvěle, vyhraje spoustu soubojů, míč vám sklepne nebo prodlouží, na hřišti je pro tým nesmírně platný."

Kromě fotbalu se pak v Tondově kalendáři pozvolna blíží ještě jedno důležité datum. "V září budu dodělávat školu, tak snad vše zakončím úspěšně," přeje si. Držíme tedy palce, ať to klapne ve školní lavici i na hřišti k plné spokojenosti!